Labyrint světa, ráj srdce - Komenský
Labyrint
světa a ráj srdce
Jazykový
plán
1.
Útvary jazyka
- Spisovný
jazyk
2.
Stylové rozvrstvení jazyka
- Slova
stylově zabarvená- archaismy „Z těch šráňků já vyjda…“
3.
Textové prostředky
- Převažuje
styl vyprávěcí
- Objevují
se popisné pasáže
4.
Syntaktické prostředky
- Často
se objevují souvětí
- Věty
oznamovací, často také tázací
5.
Pojmenování
- nepřímá
pojmenování
- alegorie-
celé dílo je alegorické
- personifikace-
poutníka provází Mámení
Tematický
plán
Námět:
cesta lidským životem
Motivy:
poutník, moudrost, hledání správné cesty
Postavy:
Poutník
Vševěd
Všudybud
Mámení
Vedlejší
postavy- např. královna Moudrost
Děj:
Hlavní hrdina je Poutník, který je mladý,
nezkušený a teprve se
seznamuje se světem. Hledá si řemeslo - jakoby v této osobě Komenský
zosobnil sebe sama. Na své cestě za prací potká dva alegorické
průvodce,Všezvěda
Všudybyla, který zosobňuje lidskou zvídavost, a který poutníka přesvědčuje,
aby byl spokojený se vším, a Mámení. Mámení představuje zvyk, kdy člověk
přijímá cizí názory bez rozmyslu. Ti mu nasadí brýle mámení, se kterými
člověk vidí svět jen růžově. Poutník se však nenechá zmást a vidí vše
takové, jaké to doopravdy je. Na své cestě se setká Labyrint s lidmi nedobrými
a zlými, na každém řemesle a vůbec všude nalézá něco špatného. Se svými
průvodci dorazí do města, které Komenský přirovnává k labyrintu. Lidé,
se kterými se Poutník setkává, jsou vesměs špatní. Vidí u nich lakotu,
pokrytectví, přetvářku, touhu po moci, pýchu, krutost, poníženost, závist
a spousty dalších špatných vlastností. Lidi ovládá touha po snadném
zisku, společenském postavení a bezstarostném životě. Poutník postupně
došel k závěru, že se na světě nic nedá rozdělit na dobro a zlo, a že
svět je jeden veliký chaos.
Když
Poutník zjistí, jak to všechno doopravdy na světě chodí, pěkně
ho to znechutí, a tak ho jeho průvodci vezmou na hrad královny Moudrosti.
Mysleli si totiž, že by tam mohl změnit své mínění o světě plném špatností.
To se jim však nepovedlo. Poutník totiž zjistil, že i na hradě královny
Moudrosti je plno nepravosti a nepochopení.
Poutník
pochopil, že chyby musí hledat především u lidí.
Takže
Poutník zjistil, že nemůže pro nápravu lidstva
udělat více, než napravit sebe sama a o to se také snaží.
Prostředí
- neskutečné
- zachyceno
stručně
Postavení
autora
- autor
se stává poutníkem
Pojetí
díla
- alegorie
Kompoziční
plán
Kompoziční
postupy
- Gradace
- Chronologie
Vztah
dějových linií
- řětězový
Vnitřní
výstavba děje
- Úvod-
poutník je seznámen se svými průvodci
- Zápletka-
poutník poznává lidi a vidí na nich jejich špatné vlastnosti
- Vyvrcholení
děje- návštěva královny Moudrosti
- Závěr-
poutník pochopil, že musí začít sám u sebe
Ukázka
Poutník dostal Všudybuda za vůdce
I vyšel jsem od sebe sám a ohledati se počal,
mysle, odkud a jak začíti. Vtom ihned nevím, kde se tu vezme člověk jakýsi
křepkého chodu, bystrého vzhledu a řeči hbité, takže se mi nohy, oči, jazyk,
vše na obrtlíku míti zdál. Ten přivina se ke mně, odkud a kam bych měřil,
dotazoval se. Já, že jsem z domu svého vyšel a v světě se provandrovati a něco
zkusiti umysl mám.
SVĚT LABYRINTEM. Schváliv mi to: "Kde pak
vůdce jakého máš?" řekl. Já odpověděl: "Žádného nemám, Bohu a svým
očím se důvěřuji, že mne nezavedou." "Nespravíš nic," řekl on.
"Slýchal-lis kdy co o Kretenském labyrintu?" "Slýchal
cosi," dím. On zase: "Zázrak světa byl, stavení z tak mnoha pokojů,
příhrad, průchodišť vzdělané, že kdo se bez průvodčího do něho pustil, vždycky
sem a tam chodě a motaje se, nikdý ven netrefil. Ale to žert byl proti tomu,
jak sám světa tohoto labyrint, zvláště nyní, spořádán jest. Neradímť, věř mně
zkušenému, samotně se tam pouštěti."
VYPSÁNÍ DRZÍHO. "A kde pak takového vůdce
vzíti mám?" řekl jsem. Odpověděl: "Já jsem na to, abych takové, kteří
něco shlédnouti a zkusiti žádají, prováděl a jim, kde co jest, ukazoval: protož
jsem tobě také vstříc vyšel." Já podivě se: "I kdo jsi ty," řekl
jsem, "můj milý?" Odpověděl: "Jméno mé jest Všezvěd, příjmím
Všudybud, kterýž všecken svět procházím, do všech koutů nahlédám, na každého
člověka řeči a činy se vyptávám; co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného,
vše slídím a stíhám, summou beze mne nic se díti nemá, ke všemu dohlédati má
jest povinnost: a ty půjdeš-li za mnou, uvedu tě do mnohých tajných míst, kamž
by ty sic nikdá netrefil."
Já slyše řeči takové, počnu sám v sobě vesel býti,
že jsem takového vůdce našel: a prosím ho, aby tedy sobě práce nevážil mne
skrze svět provésti. Odpověděl: "Jak jiným v tom rád sloužím, tak i
tobě;" a ujav mne za ruku: "Poďmež," řekl. I šli jsme; a já
řekl: "Nu, rád se podívám, jaký jest toho světa běh, a také-li v něm co
jest, čehož by se člověk bezpečně držeti mohl." To slyše tovaryš můj,
zastavil se a řekl: "Příteli, jdeš-li ty tím umyslem, ne aby věci náše
spatře obliboval, než aby o nich dle rozumu svého soud vynášel, nevím, jak by s
tím královna náše, Její Milost, spokojena byla."
MARNOST, KRÁLOVNA SVĚTA. "I kdo je to královna
váše?" dím já. Odpověděl: "Ta, kteráž všecken svět a běh jeho řídí,
od končin až do končin: slove Moudrost, ač někteří mudrlanti Marnost ji říkají.
Pravímť tedy časně, když tam choditi a prohlédati budeme, nemudruj nic: sic by
sobě tu i jinde ledcos utržil, a já třebas vedlé tebe."
uzasne
(anonym, 29. 3. 2023 21:08)